Tatra T3

Tatra T3 je typ nejrozšířenější československé tramvaje, vyráběné od začátku 60. let do konce 90. let 20. století podnikem Tatra Smíchov.


Konstrukce

T3 (původní označení TIII) byla vyvinuta především kvůli velké hmotnosti svého předchůdce - typu Tatra T2 - který nebyl pro menší provozovatele s nekvalitním kolejovým svrškem ideální. Díky nadčasovému designu a kvalitní konstrukci se tento nový vůz stal synonymem slova tramvaj. T3 je totiž rekordman v počtu vyrobených kusů jednoho modelu tramvaje (přes 14 000 vyrobených vozů). I v současnosti je (zřejmě) nejrozšířenějším vozem na světě. Na svoji dobu patřila k nejmodernějším vozidlům, byly použity nové materiály (např. plasty a sklolaminát). T3 je jednosměrný čtyřnápravový motorový tramvajový vůz odvozený z americké koncepce PCC. Oproti T2 prodělal změny jak interiér (byly použity koženkové sedačky - laminátové se začaly používat až později), tak i elektrická výzbroj (nová odporová typu TR37). Podvozky ale zůstaly beze změny. Od 90. let můžeme vysledovat různé úspěšné i neúspěšné pokusy o modernizaci či rekonstrukci těchto tramvají (viz seznam Rekonstrukce a modernizace). Po pokusech pražského a brněnského dopravního podniku modernizovat vozy T3 na typ Tatra T3R, se výrobce (ČKD) v polovině 90. let rozhodl opětovně zařadit model T3 do výroby (poslední tramvaje T3 opustily brány továrny v roce 1989), tentokrát však právě v tomto zmodernizované provedení T3R (o něco později také typ Tatra T3RF). Do tohoto typu tramvaje je možno montovat podvozky jak pro normální rozchod kolejí 1435 mm, tak i pro rozchod 1000 mm. Taktéž je možný provoz i na jiných, nestandardních rozchodech podle požadavků dopravních podniků.


Prototyp

První prototyp (evidenční číslo 6101) byl vyroben v roce 1960. Na podzim téhož roku byly v Praze zahájeny zkušební jízdy. V běžném provozu jezdil vůz od 21. června 1961. Na jaře 1962 byl po vážné dopravní nehodě odstaven, oprava byla provedena až po zahájení sériové výroby tramvají T3 na podzim 1963. Poté byl znovu zařazen do provozu. Z osobní dopravy byl vyřazen v roce 1984, dalších sedm měsíců byl veden jako služební s ev.č. 5513 (pouze administrativní přečíslování, fyzicky nebylo nikdy provedeno). V květnu 1985 byl vůz zlikvidován. Poznávacím znamením prvního prototypu byly výrazně užší střední dveře (1060 mm oproti 1300 mm u ostatních tramvají T3). Druhý prototyp (někdy uváděn jako tzv. předsunutý vůz) s evidenčním číslem 6102 byl vyroben v roce 1962, téhož roku byl v Praze zařazen do provozu. Vyřazen byl v roce 1996, přičemž byl určen pro likvidaci. Díky několika nadšencům byla tramvaj zachráněna a na přelomu 20. a 21. století byla zrenovována do původního stavu. V současnosti je využívána pro komerční a objednané jízdy.


Technické parametry

Délka (bez spřáhel): 14 m
Šířka: 2,5 m
Výška: 3,05
Hmotnost prázdného vozu: 16 t
Míst celkem:
K sezení:
Ke stání:
100
23
87
Výkon motorů: 4 x 40 kW
Napájení: 600V stejnosměrných; standardní provoz je s normální polaritou (+ v troleji, - v kolejích), podle požadavků dopravních podniků lze vozy upravit i na obrácenou polaritu (Brno, Ostrava, Košice)
Maximální rychlost: 65 hm/h